Vlastní tvorba

Na kolenou klečela, A u toho hrozně brečela, Za okny padal déšť, Žal sváděl její oči, Říkala si kéž, Od rána do noci. Nevěděla,jak dál, Kdoby přišel,kdoby jí rozesmál. Po smrti umírala touhou, Životem už prošla cestu dlouhou. Ta síla v ní, Ta nekonečná…

Jakoby to bylo včera, co jsem vlastně štastná byla… Ten první s tebou den, dal mi velký sen. Měla jsem někoho,před kým jsem mohla být sama sebou, a klidně jsem si mohla hrát na němou. Ty jsi mi pomáhal, vinu mi nedával. Když si poprvé řekl Miluju tě, sníh…

Rozhodli jsme se, že přestaneme žít konzumně. Copak to je nějaký život, do práce, domů, natláskat se vepřovou se zelím a funět u televize? Ne! Změníme svůj život! Zamysleli jsme se. Ano! Pořídíme si zvířátko, malého, bezbranného tvorečka, který nás bude milovat a…

Jaký je Hercule Poirot? Jeho osobnost je tak netypická a bizarně rozsochatá, že snahu odpovědět na tuto prostou otázku jsem záhy vzdal. Stovky drobností skládají jeho celkový charakter a zároveň otevírají další a další dosud nepoznané sféry vlastností a rysů, které jej…

Dopis naším odvážným hasičům

Vážení hasiči!

Tímto dopisem bych Vám moc ráda poděkovala za Vaši skvělou pomoc. Vím,že to bylo náročné,ale zachránili jste mnoho lidí, mezi nimiž byla i moje rodina.
Dne 19.září roku 2001 nám někdo podpálil náš rodinný…

Slza padá po víčku, Slzy tečou po líčku. Celá se třesu zimou Mé přání je jen zapomenout, Na ty chvíle nikdy nevzpomenout. Copak toho chci tak moc? Proč musím probrečet celou noc.. V této chvíli už nezaspím, Bojím se, že Tě ztratím. Chce se mi strašně spát, Ale proč mé srdce musí řvát? Chtěla jsem si nechat o nás zdát, Ale se vzpomínkami musím se rvát! Ty chvíle chci vrátit zpět, Ty chvíle, ve kterých se mi málem zhroutil svět. Já chci na to nemyslet A nad sebou se zamyslet. Jak chovala jsem se jako sobec, Jsem prostě obyčejný blbec! Já vím kolik stresu máš, Já cítím, že to nezvládáš. Já nechci se už nikdy hádat, Chci s Tebou ty stresy zvládat. Chci, abychom byli stále spolu, Nechci zase sedět u prázdného stolu…! Nechci sedět na židli, Která má zlomenou kyčli. Ta židle jsou špatné vzpomínky, Na hádky, nervy, povídky. Ten stůl je můj život jen, Tedy ten, kterého milujem. Ten kterého si nejvíc vážím, Ten, kterého si ostrážím! Lásko moje jsi to Ty, Na Tebe se nikdy nezlobím! V této chvíli Tě opravdu potřebuju, Ikdyž se teď „vyblbuju“. Ikdyž si tu verše skládám, V této chvíli předpokládám, Že se na mě nezlobíš, A že mi to odpustíš.. Když si mluvil o rozlučce, Něco se pohlo na poličce. Polička je mé srdíčko, Ve kterém Ty máš své místečko. Jsi na tom místě vzácném, Tam, kde bez Tebe by to oplývalo prázdnem. Když jsem četla Tvoje řádky, Mé přání bylo jen to vrátit zpátky! „Možno časom zabudněme“, Zní to jako:(Tak to všechno ukončeme.) Tento řádek mě utkvěl v paměti Proč musíme tak smutněti. Vzpomínám si na slovo přátelství, Hodně skluzu od našeho „manželství“… Vodopád slov už nevrátí cos jednou řek, Paměť totiž nejde vymazat, nejsi „man in black!. Proč se to muselo stát? Proč já hloupá nešla hned spát. Kdybych usla hodně brzo, Všechno by se aspoň škrtlo. Já necítila bych takovou prázdnost, Za tu mou hloupou nesprávnost. Mohla bych teď klidně spát, A Tebe ve snech milovat. Nemusela bych teď verše psát, Mohla jsem se teďka smát. Vím, že to nejde vrátit zpět, Myslíš, že budu ještě někdy smět..? Líbat Tě a hladit, A Ve spánku Tě strážit? Prosím, řekni mi to hned, Idyž to bude jako jed, A když to bude jako med, Já půjdu a obejmu Tě hned. Ale teďka tu jsem bez Tebe, A dívám se do nebe. Jsou 3 hodiny ráno a slzy stále tečou, Nechci mít paměť nekonečnou. Chci to prostě vymazat,
žádnou zlou vzpominku zanechat. Chci jenom to všechno krásné, Chci Tě přece, toje jasné. Půl 4 a já chcu usnout, I slzy už stihly uschnout. Já ale pořád myslím na dnešek, Na chvíli, kdy jsem jak sobeček. Jak jsem se chovala, A na Tebe ohled nebrala! Strašně mě to mrzí, Já nechtěla tolik slzí. Chci, aby to bylo zase jako dřív, A už Tě NIKDY neztratit !!

Sní krásný sen, ať nádherný prožiješ den. Nech si zdát jen o nás dvou, představ si, že svírám náruč Tvou. Představuj si, že Tě hladím, a pohledy Tě svádím, Představ si, že Tě sladce líbám, a piseň o nás dvou si v duchu zpívám. Je to píseň o…

Čas běží rychle, někdy až moc je to jakoby uběhla jediná noc. Místo toho skoro celý rok utekl, a ty jsi na druhou stranu řeky přeběhl. Radku ty jsi se vzpamatoval a plamen lásky uhasil, mně, ale můj pocit smutku přejít nedovolil. A ty ne a ne pochopit že miluji tě moc, a…

Je hrozné žít a být tvou vzpomínkou – pohřbils mne za živa! Stezk jako hlína tlačí mě na prsou, jak beznaděj je hluboká!

Snad jednou, až přestane svítit slunce, až zeměkoule zastaví se v čase, pak možná přijde den, kdy štěstím zalije se srdce a já budu…

Co to je? Krátký pocit štestí, malý záchvěv pegasových perutí. Pocit klidu co „neskončí,“ dokud někdo neshoří. Láska je krutá,láska je zlá!!!!!!

Daleko se táhne ocel šedá, zlaté záři prostoupit nedá. Jen krůpěje vody svou cestu hledají,
pak jako hvězdy z nebe padají.

Šeď nahoře ,šeď dole, někdo se krčí ve stodole. Noc hvězdná, odpověď nezná. Hluchá hlubina jezera , se černá z večera.

Měsíc…

Kdo ví jaký ve vodě je život, nikoho tam nevoď. Kdo ví jaké je létat, a mraky dohromady splétat. Kdo ví jaké to je v pohádce, když nic nevíš o lásce. Kdo ví jaký je život v člověku? Život plný nevděku!

Narodíš se, Vyrůstáš. Časem pochopíš o čem to je , a každý se ti jenom vysměje. Pak příde lásky doba, a rozum ti uteče jak velká voda. Milovat znamená žít, pokud lásku nedostat tak nepřežít. Krásný život v pohádce, a bylo by to o lásce? Až přijde smutku…

Miluju Tě, stále víc.. ..důvod, proč to pouto ničíš, je jen.. -že to dobře víš. Jedním slovem ublížíš. Druhým měl bys omluvu, jako jistou brát. Uslyším zas výmluvu? Chceš si zas tak hrát?

Kdybych mohla všechno vrátit, řekla bych jen málo. Nebylo by snad co…

Padá snížek bílý,

republika šílí.

Vítr dělá závěje,

občan se jen zachvěje:

"Když zklamaly autobusy,

tak snad vlaky jezdit musí!"

Silničáři neusnou

a já říkám- Let it snow!

Hepčííííí!!! A je to tady! Určitě jsem se stala obětí epidemie! Musím k doktorce, ta mi pomůže.
Ale nééé! V čekárně bude spousta lidí, kdo ví, jaký bacil tam na mne číhá. Zavolám jí, ať přijde ke mně domů, tady mám na papírku její číslo.
Ale nééé! Co když…

Jiskar Je to krásný je to fajn. Tvý oci zvláštní jiskru maj. Já se vnich pak strácím celý. S tebou je holka,prostě všechno skvělý.

Hned ten den, kdy mi naši řekli o dluzích, jsem zavolala nejlepší kamarádce. Řekla jsem jí že se musíme sejít. " A je to důležitý? Víš já si zrovna balím na tu dovolenou.." " Životně důležitý !" " Ach jo, ale až mě mamka seřve, že nemám zbaleno, tak to bude na tebe!…

Když jsem se dozvěděla, že se naše rodina utápí v dluzích, nenapadlo mě, že se mi život tak výrazně změní…ani se tomu nedivím. Bylo mi patnáct a peníze pro mě znamenali něco bezvýznamného a zároveň důležitého. Nepotřebovala jsem je ke štěstí, ale mohla jsem si s…

Neodcházej, neopouštěj mě! Já tu zůstat sama nechci, však už nemiluješ mě, ale jen tu svou touhu.

Nikdo ti již nepomůže, nikdo tě nezachrání,jen já jsem ta, co vždy pomůže, ikdyž se mnou žiješ bez vyznání.

Nechci, nemám sílu se s tebou hádat, ale až se zase…