Vlastní tvorba

Jmenuji se Ben, ale říkají mi taky fujpes. Žiju s dvounožcem, který si říká „pán“, já mu říkám ňouma. Starám se o něj, protože beze mne je naprosto bezradný, ale mám ho rád. Každý den ho venčím, ale jsou s ním jenom starosti. Věřili byste, že si mne musí přivázat k horní tlapě, aby se neztratil? Vůbec se venku neorientuje, musím mu ukazovat cestu, neví, kde hrabat, čich nemá žádný a když se odváže a já běžím na průzkum, je celý vystrašený, volá mne, utíká za mnou a když se vrátím, raději se zase přiváže, protože by beze mne snad ani netrefil do naší boudy. Neumí venku ani čúrat a že by někde pohodlně přičapl, když ho bolí bříško, o tom není ani řeči! Tak ho zavedu domů, dáme si něco k jídlu, pán potom leží na pelechu, říká „chrou, chrou“ a má zavřené oči. Ale najednou je všechno jinak!
Venčil jsem takhle jednou pána a najednou jsem ji uviděl! Zlatá srst, štíhlé nožky, černý čumáček a ty oči! Venčila právě svou paničku, která byla asi stejný ňouma, jako můj pán, protože byla taky přivázaná. Vrhl jsem se k ní, nedokázal jsem se vůbec ovládnout. Zatáhl jsem ze všech sil, pán začal legračně poskakovat a tak jsme k těm dvěma dost nedůstojně přihopkali. Pán a panička na sebe začali poštěkávat, tiše u toho vrčeli a já se začal seznamovat. U psí tlapy, ta voněla! Cítil jsem ryby i nějaký salám, pak se přiznala, že se před chvilkou trochu upravovala válením vedle těch velkých věcí, co do nich a kolem nich dvounožci pohazují spousty dobrého jídla. Kousek ryby jsem jí slíznul z kožíšku. Jmenovala se Ťapka, kupodivu druhým jménem taky fujpes a slíbili jsme si, že se zase setkáme. Nevěděl jsem, jak to ňoumovi vysvětlím, ale na druhý den se mnou bez odporu šel a už jsme je viděli, už jsme se k nim hnali a tak to šlo den za dnem.
Trochu jsem se za pána styděl, protože se ten ňouma ani neumí pořádně seznamovat, ale pak jsem to nechal být. Věřili byste, že si pořád jenom očichávali a olizovali čumáky? Copak takhle se to dělá? Ukazovali jsme jim s Ťapkou, která místa se mají správně očichávat, ale oni ne! Oni pořád jenom čumáky, pán s paničkou cloumal, ona kvičela…Fakt jsem se za ně styděl. Nakonec jsme se s Ťapkou dohodli, že budeme spolu v jednom pelechu. Paničku a pána si necháme, co s nimi? Vždyť oni by bez nás byli úplně ztracení.....